Otrokovice - Oficiální stránky města

BAŤŮV KANÁL
Baťův kanál - historická vodní cesta na řece Moravě, kterou je dnes možno proplout na vypůjčených či vlastních plavidlech všeho druhu. Kanál je průjezdný ze Spytihněvi do Strážnice. Prodloužení (až do Petrova) splavného úseku se připravuje. Prochází přes Huštěnovice, Uherské Hradiště, Kostelany n. Moravou, Uherský Ostroh, Veselí n. Moravou, Vnorovy.

Tato atrakce se dnes těší velkému zájmu turistů, kteří mohou poznávat místní kraj a jeho půvaby i z vodní hladiny. Pro návštěvníky (jednotlivce i skupiny) je připraveno několik variant pobytů s možností kombinace s cykloturistikou. Podrobnější informace o zajímavostech a rezervace je možno zajistit na adrese: Benátky, Chata Babeta, 698 13 Veselí n. Moravou, tel: 0631/322400 (červenec, srpen), nebo Masarykova 119, 698 13 Veselí n. Moravou, tel: 0631/325330, linka pomoci (rezervace): 0603/579456
V současné době je přístupno a propojeno 43 km původní trasy Baťova kanálu a 17 km navazujících říčních kilometrů. Po vodě tak jsou spojena města Otrokovice a Strážnice, mezi nimiž se propluje 10 plavebními komorami. V roce 1999 navštívilo vodní cestu více než 14 250 návštěvníků .

BOJKOVICE
Bojkovice se poprvé uvádějí v r. 1362, kdy již náležely k světlovskému panství; tehdy se psal Aleš z Šternberka, odjinud z Bojkovic. V r. 1449 jsou městečkem. Ve městečku se provozovalo mnoho řemesel, zvláštní místo zaujalo perleťářství - knoflíkářství.
Zámek Nový Světlov byl postaven ve slohu tudorské gotiky, kromě ubytovací kapacity, restaurace a vinárny je zde umístěna expozice Městského muzea v Bojkovicích, s celoročním provozem, denně od 8.00-12.00 hodin a od 13.00-16.00 hod., tel. : 0633 /641440

Hrad BRUMOV
Zřícenina královského hradu. Během archeologického výzkumu se podařilo prokázat dvě fáze staršího osídlení. Starší patřící púchovské kultuře z doby před přelomem letopočtu, mladší z doby druhé poloviny 12. století. Jednalo se o opevněné sídliště. V první polovině 13. století zde byl již postaven kamenný hrad.

Nejstarší písemná zpráva o hradě Brumově pochází z roku 1255. Další zmínka o něm je z roku 1271 v souvislosti s boji, které se pod ním odehrály za česko-uherské války. Hrad získal do državy Oldřich z Hradce, který zastával funkci královského gubernátora. Vzhledem ke své důležitosti zůstal v přímé državě panovníka, roku 1342 zde datuje jednu ze svých listin sám Karel IV., tehdy ještě jako moravský markrabě. V polovině 16. století dochází k radikální přestavbě celého hradu, který byl přeměněn na pohodlné panské sídlo a výstavbou nového opevnění se stal impozantní pevností.
Dnes je v hradu umístěna stálá expozice archeologických nálezů a konají se zde různé kulturní akce jako tradiční živé šachy nazvané Hradní věž, kdy mezi sebou soutěží finalisté šachové soutěže. Hrad se otvírá vždy začátkem května. Navštívit můžete také židovský hřbitov - jediný v širokém dalekém okolí nebo můžete zkusit vypátrat zajímavosti o spisovateli Ludvíku Vaculíkovi, který se zde narodil.

Zámek BUČOVICE
Cenná renesanční architektura zámku je svědectvím o vytříbeném vkusu Jana Šembery z Boskovic, zadavatele stavby a všestranně vzdělaného umělce J. Strady, který zpracoval projekt. Čtyřkřídlý zámek poměrně strohého průčelí, ale s trojpodlažními arkádami na třech stranách nádvoří, vybudoval mezi roky 1575 - 1585 brněnský stavitel italského původu Pietro Gabri.

Návštěvníky zámku překvapí manýristická výzdoba Císařského pokoje a Ptačí síně, svým provedením v Čechách a na Moravě ojedinělá. V koutových lunetách klenby Císařského pokoje se váží v popředí plně plasticky podané postavy (Diana, Mars, Evropa, císař Karel V.) s namalovaným krajinným pozadím, umístěného ovšem do štukové a malířské dekorace vynikající úrovně. Znázorněné výjevy a postavy čerpají ze starověkých dějin a antické mytologie. Krásné malby lze vidět také ve Venušině pokoji, síni Pěti smyslů a v zámecké kapli. Na klenbě Zaječího sálu jsou vymalovány scény z "převráceného světa" ve kterém zajíci jednají jako lidé, například válčí, obsluhují svého zaječího krále při hostině a dokonce chytají lidi.

Hrad BUCHLOV
Významný královský hrad s lovčím soudem a lovčím právem, který nikdy nebyl dobyt vznikl na skalnatém hřebeni výhledového kopce v oblasti Chřibů kolem poloviny 13. století, roku 1300 se již uvádí Protiva z Buchlova (asi purkrabí). Nejstarší částí hradu je hranolová útočištná věž se silnými zdmi. Na ní navazoval obytný palác, propojený na opačné straně s další hranolovou věží.

Poslední rozšíření hradu provedl Jan Ždánský ze Zástřizel při renesanční přestavbě v letech 1540 - 1558. V 17. století se ještě hradu dotkly barokní úpravy. Od počátku 19. století do konce druhé světové války vlastnili Buchlov členové rodu Berchtoldů, kteří udržovali hrad v dobrém stavu. Nevlastní bratři, osvícenci Leopold a Bedřich Berchtoldové navíc část hradu proměnili v muzeum, zůstaly po nich na hradě sbírky přírodnin a starožitností, přístupné již v polovině 19. století veřejnosti.
Hradní interiéry dokumentují vývoj bytové kultury od 15. do 19. století. Velikostí vyniká Rytířský sál, centrální prostor pozdně gotického paláce. Kromě obytných pokojů a dalších místností, rozsáhlých přírodovědných sbírek a bohaté knihovny, si lze prohlédnout hrobku majitelů hradu v nedaleké kapli sv. Barbory.
Hrad je přístupný od dubna do října denně s výjimkou pondělí, v červenci a srpnu včetně pondělí.
Památné stromy - dub letní o stáří asi 300 let, roku 1992 byl ošetřen a restaurován (jižně od hradu u parkoviště na hlavní silnici) a dub letní o stáří 200 let (severozápadně od hradu).

Zámek BUCHLOVICE
Zámek v Buchlovicích vznikl na přelomu 17. a 18. století. Říká se, že jej nechal postavit Dětřich z Petřvaldu pro svou italskou manželku Eleonoru, která byla zvyklá na teplo jihu, a proto se nemohla přizpůsobit chladným místnostem na hradě Buchlov. Petřvaldové měli ve znaku pávy, snad proto se můžete v okolí zámku a přilehlém parku

setkat s těmito pyšnými ptáky. Zámek se architekturou přibližuje barokním italským vilám a stavitelem byl asi Carol Fontana. Zámek s nízkými barokními kopulemi je rozdělen podélným nádvořím na dvě samostatné půlkruhové budovy s čestnými dvory. Hlavní dolní zámek a horní hospodářské stavení zvané Flóra. Oba dvory dohromady tvoří kulaté nádvoří, jehož středu vévodí kamenná kašna. V dolním zámku je reprezentační dvoupatrový sál s freskami, jejichž námětem jsou přírodní živly, roční období a mytologie. Zámek štukami vyzdobil Baltazar Fontana. Zámek je vybaven barokním, rokokovým, empírovým a klasicistním nábytkem. V druhé polovině dvacátých let našeho století prošel zámek úpravami stavitele Dominika Feye. Postavil nové konírny a z původních starých koníren vytvořil pohodlné byty. V dolním zámku přistavěl k ložnicím koupelny a renovoval knihovnu a jídelnu, kde se ve výklenku nachází domácí kaple s vzácnými pozdně gotickými malbami světců.
K zámku dále patří zahrada a park, které vznikaly postupně s výstavbou zámku od začátku 18. století. Do zahrady se schází po mohutném kamenném schodišti a po vysypaných cestičkách se můžeme projít kolem fontány se soškami. Francouzská zahrada plynule přechází v anglický park plný vzácných jehličnatých a listnatých stromů, na jehož cestičkách potkáte mnoho stojících soch. Na samém konci parku stojí pavilon s výstavou fuchsií. Ve hřbitovní kapli svaté Alžběty z roku 1619 jsou k vidění náhrobní kameny pánů ze Zástřizel ze 16. a 17. století.
V Buchlovicích působil spisovatel a bibliofil Bedřich Beneš Buchlovan (1885 - 1953). Zámek i park jsou přístupny od dubna do října denně kromě pondělí, v červenci a srpnu včetně pondělí.

BUNČ
Turistické a rekreační středisko s turistickou chatou na hřebenu Chřibů. Dne 29. 4. 1945 zde měl být zástupcům velení partyzánské brigády Jana Žižky předán partyzány zajatý nacistický generál Hugo Müller. Shodou okolností ve stejné době přijelo na Bunč nákladní auto s příslušníky SS, z nichž byla většina při přestřelce zabita. Partyzáni se museli i s generálem vrátit na základnu. Ještě téhož dne přivolaní fašisté vypálili turistickou chatu s přilehlými objekty. V srpnu 1965 zde byl odhalen pomník se jmény všech padlých a umučených členů partyzánského oddílu Olga a jejich pomocníků.

BYSTŘICE POD HOSTÝNEM
Město Bystřice pod Hostýnem leží na úpatí Hostýnský vrchů v nadmořské výšce 308 metrů. První písemná zmínka o obci je z roku 1368. Nachází se zde renesanční zámek, farní kostel sv. Jiljí a Loudonský hřbitov. Město má v současnosti asi 8760 obyvatel. Klíčovým odvětvím průmyslu je na Bystřicku dřevařství. Bystřice pod Hostýnem je jednou z bran do Valašska.

To proto, že v našem městě začínají cesty na legendou opředený Hostýn a do Hostýnských vrchů, do nichž směřují turisté ve všech ročních obdobích. Městem protéká říčka Bystřička pramenící na úbočí Čerňavy nedaleko Tesáku, na horním toku je klasifikována jako pstruhový potok a po 17,7 km se u Dřevohostic vlévá do Moštěnky, levého přítoku Moravy. Podnebí je mírně teplé s průměrnou roční teplotou 8,3 °C (lednová -2,4 °C, červencová +17,7 °C) a průměrným ročním úhrnem srážek 720 mm.

Hrad CIMBURK
Hrad byl založen a vystavěn Bernardem z Cimburka kolem roku 1330 na vyčnívajícím pískovcovém ostrohu poblíž důležitých obchodních cest. Vnuk zakladatele Ctibor prodal rodový hrad roku 1358 moravskému markraběti Janu Jindřichovi. Hrad byl za válek Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem v roce 1488 dobyt uherskými vojsky. Později byl v držení pánů z Víckova (1523 - 1568) a Hoveckých z Hovky (1607 - 1742). Od roku 1709 je uváděn již jako pustý. Dnes je to mohutná zřícenina s dobře patrnými gotickými a renesančními fázemi výstavby hradu.

DRŽKOVÁ
Obec připomínána v roce 1391. Důležitým zdrojem obživy obyvatel byla domácká výroba dřevěného nářadí. Poblíž obce dodnes pálí dřevěné uhlí v milířích. Památkou lidové architektury je dům čp. 11, převezený sem z Jasenné. Severně od obce se nachází přírodní památka Holíkova rezervace se skalnatým hřbetem s jedlobukovým porostem. Popsáno mnoho lezeckých tras.

HOSTÝN
Zdaleka viditelný vrchol (735 m) s rozhlednou a větrnou elektrárnou opředený pověstmi a objevující se v řadě literárních děl. Z této dominanty Hostýnských vrchů pochází i jeden ze základních kamenů Národního divadla v Praze. Nachází se tu archeologicky doložena sídla slezskoplatěnické a laténské kultury i sídla slovanská, barokní poutní chrám Panny Marie z let 1721 - 48, později upravovaný.

Koncem 19. století přibyl klášter, kaple blahoslaveného Jana Sarkandera a hotel pro poutníky. Od chrámu sestupuje 250 stupňů kamenného schodiště k Vodní kapli. Umělecky je cenná křížová cesta D. Jurkoviče a J. Köhlera z let 1904 - 1933. Jako celek je tu chráněna skupina 500 památných stromů (lip, buků, kaštanů, bříz, jasanů, javorů a jeřábů o obvodech kmenů až 340 cm).

HOŠŤÁLKOVÁ
Obec připomínaná již v roce 1505. Od roku 1674 samostatné panství, které se v letech 1777 - 81 stalo střediskem boje evangelických Valachů za náboženskou svobodu. Stojí zde zámek upravený empírově v 1. polovině 19. století, náležel Chorynským z Ledské. Na zámku je pamětní síň partyzánského odboje na Valašsku, v okolí se nachází zbytky několika partyzánských bunkrů.

Zámek CHROPYNĚ
Zámek v Chropyně je dvoupatrová jednoduchá budova se spoustou oken v kamenných portálech. Budova je zakryta jasně červenou střechou, které vévodí vysoká, štíhlá věž. V přední části jediného zámeckého křídla je krátké podloubí a nedaleko něj stojí kamenná studna s kovanou mříží. Dříve zde stála stará tvrz, z které vznikl kolem roku 1615 renesanční zámek.

Přestavba byla provedena v letech 1701-1703 Matyášem Porstem podle projektu G. P. Tencally, tehdy byl zámek rozšířen a zvýšen. Tato přestavba se, až na vzhled fasády a zastřešení, dochovala dodnes. Kolem roku 1850 byly v interiérech zámku provedeny romantické úpravy. V místnostech chropyňského zámku si můžeme prohlédnout početnou sbírku zbraní v Rytířském sále, soubor cínového nádobí, místnost se stolem krále Ječmínka nebo krásný dřevěný strop s vyobrazeními bývalých chropyňských pánů.
Za husitských válek byla Chropyně osadou, možná s tvrzí, tehdy ji dostal do zástavy kroměřížský měšťan Petřík a jeho manželka Dorota. Na začátku 16. století byli v Chropyni páni z Ludanic, kteří se velmi přeli se svými sousedy pány z Kunštátu. Roku 1520 vlastnil Chropyni Hynek z Ludanic, který poddané velmi trápil nadměrnými robotami, avšak jeho syn Jan z Ludanic poddaným polepšil. Jan roku 1567 prodal Chropyni Vratislavovi z Pernštejna, ale ten ji hned vyměnil s Hanušem Haugvicem z Biskupic za Litomyšl. Po smrti Hanuše jeho dědicové prodali Chropyni Janu Purkartovi Černickému z Kácova a na Lysicích. Ten Chropyni odkázal roku 1585 svému synovci Janovi z Boskovic a na Třebové. Dalším majitelem byl Jindřich Slavata, který Chropyni prodal roku 1595 Pražmovi z Bílkova. Od Pražmových dědiců panství odkoupil kardinál František Ditrichštejn roku 1615. Tento pán později připojil chropyňské panství k ostatnímu biskupskému majetku.
Otevírací doba: duben - září 9.00 - 17.00 hodin
každý den mimo pondělí
Polední přestávka od 12 do 13 hodin.
Poslední prohlídka 1,5 hodiny před koncem otevírací doby.
Vstupné: dospělí: 20,- Kč
snížené: 10,- Kč

KORYČANY
Podnětem ke zřízení stálého panského obydlí byla značná odlehlost a i nehostinnost obytných prostor hradu Cimburka. V roce 1611 se v Koryčanech poprvé připomíná panské obydlí na kopci za farou. V roce 1631 u něho stávala také kaple. Pro své větší rozměry byla tvrz nazývána v 17. století i zámkem.

Ale v této podobě tvrz nakonec jako panské sídlo nevyhovovala. Proto dal po roce 1677 František Gabriel Horecký vybudovat na jejím místě barokní zámek, skládající se ze dvou křídel. Zámek byl rozšířen až po 100 letech za Kristiána z Gillernu, kdy bylo připojeno třetí křídlo s balustrádou. Jistý podíl na této proměně měla Kristiánova dcera Marie Josefa, provdaná za Konstantina z Münch - Belinghausenu. V letech 1848 - 1851 vlastnil přechodně koryčanský zámek Saloman Rotschild a po něm Vilém Figdor a Heřman Wittgenstein.
Okrasná zahrada a anglický park byly u zámku již kolem roku 1718. Jednotlivé části byly od sebe odděleny alejemi lip či jírovců. Celá dispozice kontrastovala hned od svého vzniku s divokým terénem východně ležící rokle s potokem. Ústředním, ještě barokním motivem je středová, přímá kaštanová alej, která stoupá mírně po návrší. Mezi významnější dřeviny nacházející se v parku patří některé jedle, smrky a zeravy. Nelze přehlédnout obrovský červenolistý buk, žlutolistý trnovník, statný břek, převislou višeň křovitou a chloupkatou. Dnes zámek slouží školským účelům.
Židovský hřbitov se nalézá na severovýchodním okraji městečka, při rokli nad ulicí Cihelny. Na ploše hřbitova se nachází přes 200 náhrobků, přičemž nejstarší dochovaný kámen pochází z roku 1674, poslední pohřeb se zde konal v roce 1942. Novodobé náhrobky jsou většinou pokáceny a zřejmě jich již dost chybí v důsledku krádeží; v roce 1948 byl navíc židovský hřbitov vážně poškozen vandalským útokem zdejší školní mládeže. Po dlouhých letech pustnutí a chátrání vykonali koncem 80. let a počátkem 90. let kus poctivé práce na zvelebení brigádníci. V 90. letech byl právem koryčanský židovský hřbitov zařazen mezi kulturní památky chráněné státem.

KROMĚŘÍŽ
Historické město v krajině, osídlené od počátků dějin. Původní tržní osada na křižovatce obchodních cest se stala v první čtvrtině 12. století majetkem olomouckých biskupů. Slovanská ves byla kolem roku 1260 povýšena na město. Biskupové vybudovali v Kroměříži reprezentační letní rezidenci a umístili v ní správu rozsáhlého majetku diecéze. Středověké a raně novověké město utrpělo husitskými válkami, v 17. století hlavně švédskými vpády v třicetileté válce. Dočkalo se velkorysé obnovy, historické jádro Kroměříže zůstalo v podstatě uchováno i v průmyslovém období. Významnou kapitolu dějin města tvoří rok 1848, kdy byl do Kroměříže přeložen ústavodárný říšský sněm rakouské monarchie. Návrh ústavy s výraznými demokratickými prvky vstoupil do dějin české státnosti a počátků demokracie ve střední Evropě..

Arcibiskupský zámek v Kroměříži je dominantou historického města Kroměříže. Jeho vznik a vývoj je spjat s historií olomouckého arcibiskupství a poddanské obce olomouckých biskupů, která byla ve 13. století povýšena na město. Původní hrad a pozdější zámek byly rezidencí olomouckých biskupů a sídlem manské organizace.

Na místě původního velkomoravského hradiska vznikl gotický hrad, později přestavěný na renesanční. V třicetileté válce r.1643 a 1645 byl hrad zničen švédskými vojsky a na jeho místě do konce 17.století byl postaven rozhodnutím biskupa Karla II. z Lichtensteina - Kastelkorna honosný raně barokní palác. Italské pojetí dali zámku architekti vídeňského císařského dvora Filiberto Lucchese a Giovanni Pietro Tencalla, kteří se podíleli i na dalších stavbách města.

Květná zahrada vznikla jako součást stavitelské aktivity biskupa Karla II. Lichtensteina-Kastelkorna v druhé polovině 17.století na neplodné a bažinaté půdě za hradbami tehdejšího města. Realizace projektu tzv. "Libosadu" je dílem autorů architektury zámku Fil.Luccheseho a G.P.Tencally.

Autoři, umělci i řemeslníci vytvořili vzor pro zahrady střední Evropy, vycházející z italských zahrad, zvláště bohatou skladbou staveb, např. galerie, zvané Kolonáda 244 metrů dlouhé s 44 sochami a 46 bustami antických postav nebo středového rondelu Rotundy, bohatě zdobeného štukami, freskami a sochami. Vyhlídková lávka na střeše galerie umožňuje pohled na geometrii cest a parterů s barevnými ornamenty na pozadí vysokých špalírů a panoramatu města. V 19.století byl původní vstup galerií nahrazen stavbou nové budovy v klasickém stylu a dvou velkých skleníků, uzavírajících Čestný dvůr. Dalšími památkami v Kroměříži vhodné k navštívení jsou Podzámecká zahrada a biskupská mincovna.

Hrad KŘÍDLO
Zřícenina hradu na zalesněném vrchu (506 m) patřícího do roku 1365 vladykům z Dobrotic, později Kunštátům a Cimburkům. Pravděpodobně v druhé polovině 15. století hrad zanikl, protože roku 1481 se již uvádí jako pustý. Dochována je část obvodové hradby a základy paláce.

KVASICE
Obec severozápadně od Otrokovic připomínaná již roku 1141 jako majetek olomouckého biskupství. Ve 14. století jako městečko s tvrzí bylo střediskem feudálního statku pánů z Benešova. Později zde vládli Kuželové ze Žeravic, Šternberkové, páni z Ludanic a další. Po bitvě na Bílé hoře přešlo panství do rukou Rotalů, naposledy patřil zámek s velkostatkem rodu Thun-Hohenštejnů. Jaroslav Thun byl švagrem známého arcivévody a následníka trůnu Ferdinanda d´Este, který do místních lesů často zajížděl na hony. Původní renesanční zámek získal svou současnou podobu po poslední stavební úpravě v 19. století. Rodiště barokního dějepisce Mariana Ulmanna (1694 - 1765), novináře a spisovatele Leopolda Hansmanna (1824 - 1863) a pedagoga a spisovatele Jindřicha Spáčila (1899 - 1978). V okolí Kvasic roste několik památných stromů.

LÁZY
Obec, která vznikla až koncem 18. století uprostřed lesů. V 19. století se zde vyrábělo hrnčířské zboží - majolika. V obci stojí typická valašská dřevěná zvonička z roku 1925.

LESNÍ HŘBITOV
Vybudován počátkem 30.let podle návrhu architekta F.L.Gahury. Iniciátorem byl především dr.R.Gerbec, městský lékař. Lesní hřbitov byl koncipován na roštovém pravoúhlém půdorysu jako společný ústřední hřbitov pro obce Velkého Zlína. Dominuje mu kamenný kříž s Gahurovou plastikou Ukřižovaného Krista v průsečíku os. Vysvěcen na dušičky v roce 1932. Tomáš Baťa a A.Brouček byli jedni z prvních pochovaných. Od roku1978 je součástí krematorium, jehož autorem je architekt Jiří Čančík. Rozloha přírodního prostředí činí cca 21 ha.

LEŠNÁ
Zámek se stal sídlem rodu Salernů po opuštění hradu Lukova. Prostý zámek při lešenské bažantnici byl zbudován v letech 1809 - 10 a doplněný v letech 1818 - 23 tzv. Tyrolským domem. Na místě zámku vyrostla poté v roce 1893 novostavba romantického sídla podle plánů J. Micka a V. Siedeka s řadou dalších objektů (elektrárna, stáje, jízdárna aj.).

Kolem roku 1929 se v zámeckém parku a oboře rozšiřoval chov různých druhů zvěře, který se stal základem dnešní zoologické zahrady. Od roku 1948 slouží celý areál (zámek, park, zoologická zahrada) jako kulturní zařízení města Zlína.

LUHAČOVICE
První stopy slovanského osídlení v tomto kraji jsou doloženy již v 7. a 8. století, což dosvědčují archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic. Po staletí nebyl však kraj trvale obydlen . Byla to pohraniční oblast , sužována mnoha nepřátelskými vpády, které i v dalších staletích ztěžovaly budování vesnic a osad. První písemnou zprávu o Luhačovicích známe z roku 1412.

V roce 1590 náležely Luhačovice rodu Bartodějských z Bartoděj. Po Bílé Hoře propadly konfiskaci a získal je Maxmilián z Lichtenštejna. Ten je 1629 odprodal Gabrielovi Serenyimu, v jehož rodě zůstaly do roku 1945. Tento rod sehrál v dalším rozvoji místa mimořádnou úlohu. Serenyiové si uvědomili význam léčivých vod a jejich využitelnost pro podnikání. Hrabě Ondřej Serenyi dal na severním úpatí Malé Kamenné upravit pramen, který pronikal na povrch s hlasitým bubláním a nazýval se Bublavý. Koncem 18. století byl přejmenován a označen názvem odvozeným od křestního jména mužského člena šlechtické rodiny. V tomto případě šlo o Amanda Serenyiho, a proto dostal jméno Amandka. Na začátku 20. století realizoval sen o lázních moderních a komfortních architekt Dušan Jurkovič. Jeho cit pro prostředí a pochopení místa lze dodnes obdivovat při prohlídce Jurkovičova (dříve Janova) domu na Lázeňském náměstí, nedaleko položené a dnes krásně zrekonstruované Chaloupky, či v půvabných Slunečních lázních, budově Jestřabí a Vodoléčebného ústavu.

Na území Luhačovic vyvěrá 16 hydro uhličitano chlorido sodných kyselek a jeden sirný pramen. Každou hodinu se zde na povrch dostává 15 tisíc litrů minerální vody, obsahující velké množství rozpuštěných minerálních látek, zejména sodík, vápník, hořčík,chlór, bróm, jód , kyselinu uhličitou, rozpuštěný oxid uhličitý. Teplota vyvěrající vody se pohybuje mezi 10 - 12 ° C. Nejznámější prameny, tvořící často cíl mnoha vycházek a povinnou zastávku lázeňských hostů, jsou Vincentka, Aloiska, Ottovka, Pramen Dr. Šťastného a Sv. Josefa.

Hrad LUKOV
Zřícenina rozsáhlého hradu. Architektonické fragmenty románského charakteru svědčí o jeho výstavbě před polovinou 13. století, i když je poprvé písemně doložen až roku 1332 jako majetek Šternberků. V 16. století je vystřídali Kunštátové a Nekešové z Landeka. Gotické a renesanční přestavby objekt rozšířily v rozsáhlý hradní areál. Roku 1614 hrad vyženil Albrecht z Valdštejna, ale po bitvě na Bílé hoře se Lukova zmocnili roku 1626 valašští povstalci. Potom hrad roku 1643 obsadili Švédové, kteří jej při svém ústupu značně poškodili.

Za dlouhé vlády Minkvicburků (1632 - 1710) byl hrad ještě udržován, ale potom pozvolna chátral. Po polovině 18. století jej majitelé, hrabata Seilernové, opustili a ponechali osudu. Rozsáhlé předhradí je od vlastního hradu odděleno hlubokým příkopem, dochovaly se mohutné mostní pilíře, zbytky paláce, věží a obvodových hradeb.

MALENISKO
Známé mariánské poutní místo s barokním kostelem Panny Marie Sněžné. Od kostela vede křížová cesta ke kapličce na hřebeni. Nachází se zde pramen léčivé vody.

Hrad MALENOVICE
Hrad na skalním hřbetu nedaleko Zlína založil pravděpodobně moravský markrabě Jan Jindřich někdy po roce 1360. V dalších staletích zde probíhaly pozdně gotické a renesanční přestavby. Dnešní podobu daly Malenovicím barokní úpravy za majitelů z rodu Liechtenštejna-Kastelkornu. V interiérech hradu s dobře znatelnými pozdně gotickými a renesančními články si lze prohlédnout archeologické sbírky a expozici o historii orientačního běhu.

NAPAJEDLA
Obec připomínaná v roce 1366 v souvislosti s mýtem. Utrpěly za války Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem. Význam městečka vzrostl po roce 1840, kdy byla v blízkosti vybudována tzv. Severní Ferdinandova dráha, tj. trať Břeclav - Přerov. Povýšeny na město až roku 1898. Ve 20. století proběhla rozsáhlá industrializace - továrna na motory Slavia ČKD a továrna na výrobu pryžového zboží a plastických hmot Fatra.

V Napajedlích je vyhlášena Městská památková zóna. Farní kostel sv. Bartoloměje se sochami sv. Petra a Pavla, který byl vystavěn v letech 1710-1712. Při schodišti ke kostelu se nachází řada soch: sv. Cyrila, sv. Jana, sv. Ludmily, sv. Metoděje a sv. Václava. K zámeckému parku přiléhá dodnes zachovalý komplex původních stájí hřebčína. Konají se zde dražby ročků, na které se sjíždějí chovatelé z celého světa. Dnes je hřebčín nejvýznamnějším producentem dostihových koní v České republice (kolem 60 hříbat ročně). Za továrními budovami Fatry se dochovala část budovy minerálních lázní, která dnes slouží jako inhalatorium. První zmínky o léčivých vodách pocházejí ze 16. století, při stavbě železnice v 19. století se však část pramenů ztratila. Jeden z pramenů je vyveden na povrch a je hojně využíván k pití a vaření.
Barokní zámek z poloviny 18. století (arch. F. A. Grimm), který byl v r. 1945 zkonfiskován a v 50. letech z větší části zničen a vnitřní zařízení rozprodáno. Není veřejnosti přístupný. Chloubou a místem odpočinku je však zámecký park (chráněné přírodní území), který byl založen v 70. letech 18. století v anglickém stylu. Šlechtičtí majitelé v něm nechali vysadit množství vzácných dřevin. Uprostřed je malý rybníček. Ve zbytku hospodářských budov a skleníků je dnes Klub kultury, loutkové divadlo, sportoviště a tenisové kurty.

Hrad OBŘANY
Jedním z nejvýše položených moravských hradů je právě tato lokalita. Vyjma hradů v horském pásmu Jeseníků byl považován až do objevu Skalného za vůbec nejvýše položený hrad na území Moravy, či alespoň její části na východ od řeky Moravy, ale i tento primát ztratil ve prospěch svého blízkého souseda. Katastrálně se hrad Obřany nachází

na území obce Chvalčov. Vzdálen je asi 1,5 km vzdušnou čarou jihovýchodním směrem od vrcholu Hostýna a spolu s ním a vrchy Skalným a Čerňavou vytváří výraznou dominantu krajiny. Tento typ hradu, stavěný na protáhlém hřebeni a na obou koncích chráněný věžemi, má v hradní architektuře našich zemí několik analogií. V Čechách kupříkladu hrad Trosky, na Slovensku méně známý hrad Kamenica. Přestože patrně nebyly Obřany nikdy dostavěny podle původního záměru, sloužil tento hrad půl století jako správní centrum panství, než došlo v průběhu první čtvrtiny 15. století k jeho definitivnímu zániku.

PLOŠTINA
Pasekářská osada, od roku 1944 sídlo partyzánského oddílu. Na udání konfidentů sem bylo posláno speciální nacistické komando, které 19. 4. 1945 osadu vypálilo a v hořících staveních uhořelo 24 zdejších obyvatel. Po osvobození byly vystavěny nové usedlosti a kaplička. Dnes je zde expozice Oblastního muzea ve Zlíně, na terénní vyvýšenině stojí monumentální památník odboje.

RAJNOCHOVICE
Archeologické nálezy dokládají osídlení již ve 13. století, v 17. století zde stával kostelíček a železné hamry, ale vlastní obec vznikla až roku 1721 (bača M. Rajnoch). Od roku 1803 zde pracovala manufaktura, vyrábějící rajnochovickou keramiku. Ke zpracování dřeva z rozsáhlých arcibiskupských lesů sloužila parní pila. dřevo se z úbočí Kelčského Javorníku sváželo úzkokolejkou dlouhou 8 km. K plavení dříví sloužily vodní nádrže (klauzy) na Juhyni a Rosošném potoku. Pozoruhodná je dlouhá tradice pálení dřevěného uhlí (Rosošné a Uhliska).

ROŠTÍN
Připomínán byl již v roce 1240. Gotický hřbitovní kostel sv. Jakuba při silnici do Cetechovic, původně snad součást zaniklé osady Jablonné. Farní kostel sv. Anny v obci z let 1847 - 49 na místě starší kaple z roku 1777. Na kopci bylo objeveno Hradisko se zřetelnýmy valy pravěkého hradiště z pozdně bronzové fáze kultury lužických popelnicových polí. Rodiště pedagoga a spisovatele Jana Mrazíka (1848 - 1923). Jihovýchodně od obce se nachází tzv. Roštínská kaple z roku 1907.

RUSAVA
Rázovitá obec v Hostýnských vrších, založená po roce 1650 pod názvem Rotalovice. Obživou obyvatel byl hlavně chov dobytka a práce v lese. Památkami lidové architektury jsou domy č. p. 16, 20, 31, 42, 43, 52 a 113. V obci tvořili i významní umělci jako malíři H. Schwaiger, A. Kašpar a jiní. Na paměť pobytu slovenského básníka Svetozára Hurbana Vajanského byla pojmenována Hurbanova studánka.

RYMICE
Rymice jsou velmi starou obcí, což dokazuje množství archeologických nálezů, jež dokladují osídlení zdejší oblasti před mnoha tisíciletími. Mezi četné sběratele patřil i rymický občan pan Ignác Tabarka. Některé nálezy z okolí Rymic, jsou umístěny v muzeu v Holešově. První písemná zpráva o Rymicích pochází z roku 1353,

kdy Záviš z Dobrotic nechal zapsat ze svého podílu v Rymicích 150 kop grošů věna své manželce Markétě. Mezi nejznámější majitele Rymic patřil Albrecht z Valdštejna, který se v roce 1609 oženil s majitelkou rymického panství Lukrecií Nekeševou. Ta v roce 1610 nechala zapsat majetek ke kterému patřilo také panství Lukovské a Vsetínské i na svého nového manžela.
Dominantními budovami v obci jsou rymická tvrz, postavená kolem poloviny 16. století, dále kostel sv. Bartoloměje z roku 1786 a škola postavená nákladem 22.000 zlatých v roce 1893. Obec je známá stavbami lidové architektury, jež jsou majetkem Muzea Kroměřížska. Najdeme zde sedlářskou dílnu, kovárnu a další stavby, které jsou pokryty doškovou střechou. Mnohé stavby jsou přístupny veřejnosti, včetně větrného mlýna.

Hrad RÝSOV
Skromné pozůstatky nevelkého hradu Rýsova, který se připomíná roku 1517 již jako pustý. Na severní straně kopce se nachází stopy po pravěkém hradišti. V prostoru hradu se nachází chráněný přírodní výtvor Čertův kámen, geologický skalní útvar z mohutných pískovcových lavic.

Hrad SEHRADICE (Sehrad, Engelsberk, Tetov)
Málo zřetelné zbytky hradu zbudovaného v polovině 13. století. Hrad s panstvím býval lénem olomouckého biskupství, kolem roku 1400 tu vládli Cimburkové, po husitských válkách uherský válečník Pankrác ze Sv. Mikuláše. Hrad byl opuštěn po polovině 15. století, od 16. století je již označován jako pustý. V terénu jsou patrné zbytky příkopu a valu.

SLAVIČÍN
První historická zpráva o Slavičínsku přináší listina biskupa Jindřicha Zdíka z r. 1141. V centru města se nachází barokní zámek, pocházející z roku 1750. Vlastní ho rodina Wichterlů. Dnes slouží převážně k pohostinským účelům. Přírodní zámecký park byl založen v 2. polovině 18. století, v 19. století upraven na anglický park. V parku je velký přírodní amfiteátr, volejbalová hřiště, kuželna, dřevěný pavilonek s tanečním kolem a dětský koutek.

Na náměstí Mezi Šenky v centru města stojí budova Záložna. V roce 1893 postavený dům byl střediskem místního kulturního a společenského života a pokroku. Našel zde útulek mimo jiné také čtenářsko - ochotnický vzdělávací spolek Palacký (až do roku 1938), který tam měl knihovnu, hrával zde divadla, konal vzdělávací přednášky. V přízemí budovy je restaurace, v 1. poschodí je několik menších místností a reprezentační sál se zachovalou nástropní malbou, restaurovanou v roce 1999. Město ve středověku proslulo řemeslem zvaným zvěroklestičství. Zvěrokleštiči zvaní též miškáři zbavovali dobytek pohlavních orgánů, takže ten byl pak klidný a rychleji přibýval na váze.

Této významné živnosti je věnována zajímavá expozice v místním muzeu.
Městské muzeum, Misárkova 15, 0636/ 341251
Expozice: archeologické sbírky, národopisné památky, dokumenty ze života a práce zvěroklestičů, dokumenty o letecké bitvě r. 1944.

Hrad STARÝ SVĚTLOV
Zbytky středověkého hradu zbudovaného ve 14. století. Roku 1360 patřil Šternberkům, po husitských válkách tu vládl nepokojný uherský válečník Pankrác ze Svatého Mikuláše. Ve druhé polovině 15. století byl opuštěn, od 16. století je již označován jako pustý. V terénu jsou patrné příkopy, valy a skromné zbytky zdiva.

Hrad ŠAUMBURK
Zřícenina gotického hradu na zalesněném vrcholu (608 m) nad Podhradní Lhotou založeného po roce 1272 olomouckým biskupem Brunem ze Šaumburku, který drželi biskupové nebo jejich leníci. Za husitských válek byl dobyt husity. Protože jeho držitelé, rytíři z Bítova, znepokojovali okolní kraj, dal zemský hejtman v roce 1451 hrad zbořit. Dochovány jsou pouze příkopy a nepatrné zbytky hradeb.

STŘÍLECKÝ HRAD
Nepatrné pozůstatky hradu připomínaného již roku 1261. Koncem 13. století byl přestavěn a od poloviny 16. století je již pustý. Poblíž hradu se nachází památný strom - Ctiborův dub. Dnes již jen torzo více jak 500 let starého dubu zimního.

ŠTÍPA - VĚTŘÁK
Větrný mlýn stojí u čp. 130 asi 500 m jihovýchodně od obce, napravo od silnice ze Štípy na Hvozdnou, stavební pč. 93/3, poloha Na větřáku.
Byl postaven v letech 1958 - 60 štípským starousedlíkem Kristiánem Kovářem. Složení mlýna zhotovil sám s pomocí svého syna Josefa. Mlýn pracoval pro občany okolních obcí až do druhé světové války, kdy byl zapečetěn. I za války se však ve mlýně načerno semílalo obilí na mouku.

Po válce sloužil mlýn ještě pár let pro šrotování. Roku 1964 byl mlýn odejmut majiteli Rudolfu Kováři a předán do péče státu. V současné době získal v restituci mlýn syn Rudolfa Kováře.
Mlýn je hodnotným dokladem lidového stavebnictví a jedinou dochovanou památkou tohoto druhu ve zlínském okrese. Ve mlýně se zachovalo kompletní technické zařízení.

TABARKY
Velkomoravský mohylník z poslední třetiny 9. a první poloviny 10. století představuje 42 většinou již prozkoumaných mohyl; nálezy nádob, šperků, zbraní a řady dalších předmětů které jsou uloženy převážně ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Zastávka Spáčilovy naučné stezky Chřiby.

TEČOVICE
Starobylá vesnice doložená již roku 1141. Velmi cennou památkou je dobře dochovaný gotický kostelík sv. Jakuba z 2. poloviny 13.století s křtitelnicí a se zlomky gotických nástěnných maleb ze 14. století. Na vyvýšenině nad vsí stopy po středověké tvrzi, u silnice k Sazovicím barokní kaplička se starou lípou.

UHERSKÉ HRADIŠTĚ
Královské město Uherské Hradiště bylo založeno Přemyslem Otakarem II. v roce 1257 s cílem zabezpečit jihovýchodní hranici českého království proti zhoubným nájezdům. Od poloviny 14. století bylo opevňováno kamennou hradbou, která byla v následujících stoletích stále zdokonalována. Ve středověku patřilo Uherské Hradiště k významným moravským městům.

Největšího rozmachu dosáhlo na přelomu 15. a 16. století, především za vlády Jiřího z Poděbrad. Za věrnost, kterou město prokázalo českému panovníkovi v době válek s Uhrami, udělil Matyáš Korvín Uherskému Hradišti nový městský znak a právo pečetit listiny červeným voskem. Následující staletí přinesla řadu nepřátelských vpádů a vojenských střetů, k válečným útrapám se přidružily i časté požáry a epidemie. To vše se odrazilo nejen v životě obyvatel města, ale i v jeho architektonickém vzhledu. Svou strategickou úlohu si město uchovalo až do zrušení pevnosti v roce 1782. V průběhu 19. století, kdy se město stalo sídlem řady úřadů, došlo k dalšímu rozvoji města, které se rozšířilo vně původních hradeb a postupně získalo svou dnešní podobu. Historické jádro města si zachovalo svůj původní gotický půdorys s pozdější, převážně barokní zástavbou se zbytky hradebních zdí a řady měšťanských domů. Pozdně gotická stará radnice z 15. století. Její dominantou je věž s gotickým a renesančním průčelím. Kostel Zvěstování Panny Marie, který patří ke komplexu františkánského kláštera. Byl postaven na přelomu 15. a 16. století. Z původní stavby se po radikální přestavbě v 17. století dochovalo pouze obvodní zdivo lodi a presbytáře. Raně barokní Jezuitský kostel sv. Františka Xaverského, k němuž přiléhají křídla jezuitské koleje a gymnázia s divadelním sálem - Reduta. Kostel byl postaven Janem Jeronýmem Canevallem v letech 1670-85 podle projektu Jana Dominika Orsiho. Barokní císařská zbrojnice, postavená v letech 1721-23 pole plánů Jacoba Albla a Leandra Anquisoly. Dnes objekt Galerie Slováckého muzea, v němž se konají výstavy českých i zahraničních výtvarných umělců, koncerty, literárně-dramatická pásma a jiné kulturní akce. Stálá expozice výtvarného umění jihovýchodní Moravy. Otevřeno denně mimo Po 9.00-12.00, 12.30-17.00.

VELEHRAD
Významné poutní místo spojované s Velkomoravskou říší a cyrilometodějskou tradicí. V obci se nachází Cisterciácký klášter, založený v roce 1205 moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem a pojmenován podle nedaleké vesnice Veligradu dnešním Starém Městě. Objekty kláštera byly budovány v pozdně románském slohu s prvky ranné gotiky. Roku 1421 klášter zničili moravští husiti a po částečné obnově znovu zničen roku 1681 požárem. Dnešní podobu získal za velkolepé barokní obnovy, trvající do roku 1735.

Bazilika s příčnou lodí obsahuje řadu cenných uměleckých děl, jako např. fresky P. Paganiho, F. I. Egsteina a J. J. Etgense, oltář C. Fontany a oltářní obrazy I Raaba. Za reforem Josefa II. byl klášter v roce 1784 zrušen, ale znovu obnoven roku 1890 řádem Tovaryšstva Ježíšova. Velehrad navštívil v roce 1990 papež Jan Pavel II. Vykopávky zejména z románskogotického období existence kláštera jsou přístupny v podzemním lapidáriu.

Větrný mlýn VELKÉ TĚŠANY
Jižně od Kroměříže, v dolině mezi severními výběžky Chřibů leží osada Velké Těšany. Na jihozápadním svahu nad vesnicí, nedaleko lesa Chvaletiny, asi 200 metrů od silnice do sousední obce Vrbky byl ve 20. letech 19. století postaven větrný mlýn, využívající vhodných povětrnostních podmínek kraje a zároveň nedostatku stálých vodních toků.14. srpna 1830 koupil Josef Bartoň od obce pozemek na zřízení větrného mlýna o výměře 1 jitra 800 čtv. sáhů (1 jitro=1600 čtv. sáhů=0,5756 ha) za nějž zaplatil 60 zlatých.

Vedle toho se zavázal obci odvádět roční nájem 54 zl. ve dvou lhůtách, o Janu (24. června) jednu polovinu, o Martinu (11. listopadu) druhou. V případě nedostatku vody a nakupení mlečů u mlýna musí semlíti obilí nejdříve obyvatelům obce Velké Těšany. Vrchnosti bude platit ročně 5 zl. jako mlecí poplatek. Naproti tomu má právo držet si 2 krávy, tele a 2 vepře. Hovězí dobytek může pást na obecních pastvinách za což zaplatí pastýři v obilí.
Dne 14. srpna 1890 došlo k vyvrácení a zničení mlýna za silné větrné smršti, která se přehnala nad obcí. Josef Páter povolal tesaře ze Slovácka a nechal mlýn postavit znovu s tím, že dal zpevnit zdvojením základní nosné trámy. Pocházel ze starého rodu větrných mlynářů z Janovic u Nového Jičína, kde se 5. srpna 1869 narodil. Protože výnos větřáku nemohl uživit jeho početnou rodinu (měl 11 dětí), přikupoval postupně pole, takže hospodařil na 3,4 ha zemědělské půdy. Přestože práce kolem mletí a hospodářství bylo dost, byl mlýn společenským centrem Velkých Těšan a okolních obcí. Rád se zde zastavoval i spisovatel Jindřich Spáčil. Z rozhovorů s "povětrným" mlynářem Josefem Páterem vznikla pak jeho povídka "Mlýn pod Kříbem", kde zachytil osudy mlýna i posledního mlynářského rodu Páterů.
Po válce mlýn postupně chátral, až na konci šedesátých let kdy hrozilo sesunutí mlýna, odkoupil ONV Kroměříž mlýn od Anežky Páterové, jež nemohla provést nákladnou opravu. Při opravě však došlo k několika chybám, které dal do pořádku až sekerník František Hrdý z Újezdce u Přerova povolaný Muzeem Kroměřížska v roce 1975.
Větrný mlýn ve Velkých Těšanech patří mezi sloupové (beraní, německé), jde o dvoupatrovou dřevěnou budovu o půdorysu 5,65 x 5,57 m, krytou sedlovou střechou na jednom konci zvalbenou. Konstrukce mlýna téměř totožná s ostatními na Moravě Původně měl dvě mlýnské složení, jedno na šrotování druhé na mletí obilí. V současné době není toto složení obnoveno a je uloženo před mlýnem na ukázku, protože se nepodařilo snést běhoun bez poškození. Opravou a zpřístupněním větrného mlýna ve Velkých Těšanech byla zachráněna významná technická památka Kroměřížska, která je dokladem zaniklých výrobních technik i dovednosti lidových řemeslníků.
Podle dokumentu Oldřicha Pátera a PHDr. Miroslava Války z roku 1984. Za materiály a informace děkujeme paní Chrastinové, která je přímým potomkem rodiny Páterů a po mlýně vás s poutavým vyprávěním kdykoliv provede.

Zámek VIZOVICE
Na bývalém místě cisterciáckého kláštera začal v roce 1570 stavět renesanční zámek Zdeněk Kavka z Říčan, zámku se tehdy říkalo Nový Smilheim. V polovině 18. století došlo k velké přestavbě zámku pro brněnského probošta Heřmana Hanibala z Blümegen. Starý zámek byl stržen a na jeho místě vyrostl moderní zámek ve

francouzském stylu Ludvíka XVI. Velkolepou stavbu vedl brněnský architekt František Antonín Grimm. Vizovický zámek je dvoupatrová budova se třemi křídly ve tvaru písmene U, které tvoří pravoúhlý dvůr. Zámek kryje mansardová střecha s vikýři. Hlavní sál zámku je umístěn nad vstupním průjezdem a prostupuje dvě patra. Stěny a kopule sálu jsou vyzdobeny iluzivní malbou z roku 1757 napodobující rokokovou štukaturu. Interiéry zámku jsou bohatě vybaveny pozdně barokním, rokokovým, klasicistním a biedermeierovským nábytkem, benátskými zrcadly, kachlovými kamny a čínským, japonským, vídeňským a míšenským porcelánem. K největším chloubám zámku patří velká obrazová sbírka holandských mistrů, kterou zakládal již Heřman Hanibal z Blümegen a i další majitelé ve sbírání pokračovali. V levém křídle zámku se nachází kaple se sochařskou výzdobou od Ondřeje Schweigela. Sochy tohoto autora nalezneme i v zámecké zahradě, která plynule navazuje na zahradní průčelí zámku.

VLČÁK
Bývalá hospoda, důležitá křižovatka turistických cest, 561 m n.m. na hlavním hřebeni Chřibů. Původně panská hospoda Vlčák náležela k cetechovickému statku a sloužila také jako poštovská stanice na křižovatce poštovních tras. Za druhé světové války jedno z východišť partyzánů. Dnes je hospoda mimo provoz a je využívána jako soukromý rekreační objekt. V blízkém okolí severním a severozápadním směrem se vyskytují drobná skaliska s názvy Gavendova skála (569,2 m), Vodová skála, Endlicherova skála a Janečkova skála. Zhruba 200 metrů severně se nachází jeden z pramenů Kotojedky s dobrou pitnou vodou.

ZIKMUNDOV
V nadmořské výšce 480 m n. m. se nachází 1km západně od Staré Hutě. Bývalý vrchnostenský dvůr vybudovaný okolo roku 1860 nese jméno po svém zakladateli, majiteli buchlovského panství Zikmundu II. Berchtoldovi. Dvůr byl zbudován v souvislosti se založením hřebčince v Buchlovicích, který patřil k nejvýznamnějším na Moravě. Pro koně tu po vymýcení lesa pro nedaleké sklárny byl ideální prostor. Zůstávaly ty přes celé léto a na zimu se stěhovali do Buchlovic. Roku 1886 měl hřebčinec celkem 86 chovných koní. Po Zikmundově smrti chov koní upadl a dvůr byl využíván pro chov ovcí. Na okraji Hříběcí louky stával kdysi prastarý dutý dub s pověstnou rozložitou korunou uváděný jako orientační bod na starých vojenských mapách - U širokého dubu (Zur breiten Eiche). V jeho dutině se schovávali při dešti pocestní a pasáci, kteří si zde rozdělávali oheň. Při jedné takové příležitosti roku 1912 dub zevnitř vyhořel, takže dnes již neexistuje. Při likvidaci zbytků dubu bylo údajně napočítáno na jedné větvi 350 letokruhů.

ZLÍN
Město Zlín je s 90 tisíci obyvateli průmyslově-podnikatelským centrem regionu střední Moravy. Historie města sahá daleko do středověku (první písemná zmínka se pojí k roku 1322), kdy byl Zlín řemeslnicko-cechovním střediskem pro okolní valašské osídlení, živící se převážně pastevectvím. Zlín byl sídelním městem majitelů panství a žil postupným rozvojem městské samosprávy.

Změnu v tomto poklidném vývoji přinesla až průmyslová revoluce. Důležitým mezníkem zlínské historie se stal rok 1894, kdy zde byla založena obuvnická firma rodiny Baťových. Díky zcela výjimečnému růstu a prosperitě firmy a vlivu Tomáše Bati, který byl též starostou města, se stal Zlín v meziválečném období moderním městským centrem, vynikající architektonickým stylem i životním tempem. Enormní meziválečná stavitelská činnost T. Bati a jeho týmu renomovaných architektů (J. Kotěra, F.L. Gahura, M. Lorenc, V. Karfík) proměnila pětitisícové městečko v aglomeraci unikátní funkcionalistické architektury s 43.500 obyvateli. V této době vznikl soubor moderní meziválečné architektury, mj. Velké kino, hotel Moskva, mrakodrap (správní budova a.s. Svit), Dům umění, studijní ústavy, evangelický kostel a řada dalších budov. Kulturní zajímavostí města jsou mimo jiné zlínské filmové ateliéry, proslavené v 60. letech animovanými a trikovými filmy Karla Zemana a Hermíny Týrlové. Baťova podnikatelská tradice a vhodná geografická poloha jsou dva z více faktorů, které ovlivnily skutečnost, že po změně politického režimu v roce 1989 nastal ve Zlíně prudký růst podnikatelsko-obchodních aktivit, které dnes daleko převyšují republikový průměr.

Zámek je nejvýznamnější historickou památkou ve Zlíně, rozměrná čtyřkřídlá stavba s renesančním jádrem, přestavěná kolem roku 1780 a 1905. Od roku 1929 je v majetku města, dnes v něm sídlí muzeum, jsou tu i výstavní sály Státní galerie. Stálá výstava cestovatelů Hanzelky a Zikmunda. Dominantou náměstí je radnice, postavená v letech 1922 - 1924 podle návrhu F. L. Gahury.

Hrad ZUBŘÍČ
Nazýván také Nový hrad, Valy nebo Bašta. Zřícenina hrádku byla připomínána již v roce 1307, jeho existence mohla souviset s blízkým hradem Šaumburk. Dochovány jsou základy plášťové zdi, příkopy a valy.