Otrokovice - Oficiální stránky města

Pietní akt se uskutečnil v pondělí 5. května na tradičním místě u pomníku válečných hrdinů na náměstí 3. května před kostelem sv. Michaela. Následně také v Kvítkovicích u kaple sv. Anny. „Každoročně se scházíme, abychom si připomněli osvobození od nacistické okupace a také ukončení největšího a nejničivějšího konfliktu v dějinách lidstva. Pro nás, Čechy i Slováky, znamenal konec války osvobození a vítězství. Ne všichni měli to štěstí a těch dnů se dočkali. Musíme si připomínat, co pro nás znamenalo období protektorátu, do jaké situace se dostali občané naší republiky po atentátu na Heydricha. Kolik lidských životů bylo zbytečně zmařeno. Vzpomeňme si na vypálení Ploštiny, Javoříčka, Lidic a mnoha dalších, i to kolik lidí zahynulo v koncentračních táborech a na frontách. Tyto skutečnosti je třeba mít v paměti a předávat generacím, které hrůzy války nepoznali, abychom si vážili všech, kteří obětovali své zdraví a životy ve prospěch nás přeživších,“ zaznělo od starostky Hany Večerkové, která ve svém projevu dále citovala události posledních dnů války v Otrokovicích a okolí, tak jak je zaznamenal zdejší rodák, železničář a amatérský historik Theodor Láník v knize Paměti obce Otrokovice: „Německá fronta se drolila pod údery spojenců. Již 25.4.1945 projížděly stanicí Otrokovice první evakuační vlaky, ložené jednak vojenským materiálem, jednak  stroji a různým zařízením z vykradených továren. 26. 4. 1945 nahrnuly se do obce spousty maďarských vojáků, kteří ustupovali před ruskou frontou. Rudá armáda stála u Ostravy. Maďarské oddíly se chvatně nakládaly na vlaky a spěšně odjížděly ucpat díru v německé frontě. O nějaké morálce nebylo u nich ani potuchy, prodávali součásti výzbroje, výstroje ba dokonce jeden četař mě nabízel i kulomet. Sotva odjeli, začalo se od Vizovic valit: vozidla všeho druhu, lazarety, kanony, mezi tím vojáci pomíchaní do všech možných zbraní a mezi nimi i Vlasovci. Těch se každý bál. Neukáznění, suroví, a zlodějství bylo u nich samozřejmé. Celý tento nepřetržitý řetěz netáhl však přes Otrokovice, ale přes Napajedla a odtud přes Žlutavy, Halenkovice k Brnu. Kanonádu bylo velmi zřetelně slyšet. Fronta se blížila. Pojednou se začaly objevovat ruské stíhačky. Byly velmi rychlé, létaly nízko a odstřelovaly pochodující kolony i vlaky. Jednou v odpoledních hodinách nám nad hlavami zasvištělo letadlo a v okamžiku rachotily kulomety. To v Kvítkovicích napadlo pochodující oddíl Němců. Někteří z nich se ukryli ve dveřích Lacigového hostince. Však i tam je letec našel a byli dva vojáci zabiti. A potom se již letadla objevovala denně v každou dobu. Němci postavili před hřbitovem protitankové dělo, myslím však, že si ani nevystřelilo, poněvadž ruské  tanky přes Otrokovice nejely. Němci podminovali všechny mosty přes Dřevnici. Do základů položili letecké bomby. Od dřevničního mostu se táhl červený drát až do měšťanské školy, odkud byly bomby odpáleny. Dne 1. 5. 1945 bombardovala rumunská letadla letiště. Bomby padaly však většinou mimo letiště. Několik dnů před přechodem fronty jsme se přestěhovali do sklepa, kde jsme i spali a s námi i několik známých rodin. Poslední noc z druhého na třetího května bylo již jisto, že je poslední noc okupace a Němci do rána zmizí. Nebylo ovšem jisto, zda Němci se zde, v napajedelské soutěsce, kde byly vykopány protitankové příkopy a střelecké zákopy a použijí přirozeného obranného terénu v soutoku Dřevnice a Moravy, budou bránit, či v důsledku postupujícího obklíčení vyklidí tento prostor bez boje. Bylo k půlnoci, když zazněly silné detonace. Vyletěly oba mosty přes Dřevnici, silniční i železniční. Na ulici nebylo vidět ani jednoho německého vojáka, byli však ve staveních a odtáhli teprve k ránu. Chovali se již celkem slušně. Cítili v patách již Rudou armádu. Kolem sedmé hodiny se rozkřiklo, že Rusi jsou již zde. Na návsi jsem viděl již první, tak očekávané ruské vojáky, bylo jich asi ke dvaceti. K osmé hodině byla již obec plna vojska. Mezi tím ze Skalky padala rána za ranou. To Němci stříleli, prý z pojízdného děla. Druhý den, to jest 4. 5. šel jsem se podívat, jak to vyhlíží na nádraží. Němci ze Skal pilně stříleli. Drželi se tam 4 dny. Rudá armáda byla asi po třech dnech vyměněna armádou rumunskou.  Ze 7. na 8. května byl v obci poplach. V prostoru mezi Tlumačovem a Hulínem se shromáždila jedna německé divize. V tu noc německé jízdní hlídky dojely až k měšťanské škole a polní cestou ke kamennému kříži na Mezicestí.  Eventuální útok Němců byl by pro obec katastrofální. K osmé hodině byl poplach odvolán. Němci se pohnuli k Bystřici pod Hostýnem. Děla ihned odjela a ujížděla k Tlumačovu. Tímto skončilo německé panství.“.

V připraveném programu zněly také písně Veni Domine a Tvá země v podání Ženského pěveckého sboru pod vedením dirigentky Niny Maksymiuk a klavírního doprovodu Tatiany Adascalita. Pásmo básní a písní si připravili také žáci ZŠ T. G. Masaryka, pod vedením paní učitelky Kristýny Hudečkové. Klub vojenské historie Litava vystavil na náměstí historická vojenská  vozidla M3A1 Skaut, Dodge WC52, Jeep Willys, Steyr 1500, KDF 82 a Opel Blitz 1,5t.  

Další informace:

Lenka Vaculová

tisková mluvčí města Otrokovice

+420 723 606 758, +420 577 680 449

vaculova@muotrokovice.cz

www.otrokovice.cz